Společnost Božského Spasitele (Societas Divini Salvatoris – SDS, řeholní řád působící v určické farnosti) je jedna z řady mladých řeholních společností založených v 2. polovině 19. století. Zmiňuje se o ní Jan Pavel II. v knize „Překročit práh naděje“ na str. 151, kap. 26: „K obnově církve docházelo kdysi hlavně prostřednictvím řádů… dynamické misionářské kongregace vznikly v 19. století, jako jsou verbisté, salvatoriáni nebo salesiáni.“ Jméno salvatorián je odvezeno od latinského názvu SPASITEL = SALVATOR.
Salvatoriáni náleží ke skupině řeholních společenství, které bydlí v kolejích (domech) a kromě obvyklých 3 slibů mají ještě jeden: příslib apoštolátu. V době založení Společnosti byla katolická církev zevně napadána a uvnitř ovlivňována od bezbožného socialismu, osvícenectví, modernismu i od politiků, kteří se snažili Kristovu Církev úplně podřídit zájmům státu. V mnohých evropských zemích se řeholím v jejich činnosti bránilo, nebo byly úplně zakázány. V Německu, Francii a jinde trpěla Církev kulturním bojem. Horliví katolíci se však bránili proti útokům nepřátel Církve a semkli se v různých hnutích a společnostech.
Na takovou „nouzi času“ odpověděla Boží Prozřetelnost – založením salvatoriánů. Společnost se v té těžké době orientovala slovy Spasitelovými: „Toto je věčný život, že poznají Tebe, jediného – pravého Boha a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista“ (Jan 17, 3). Do svého znaku učícího Spasitele přijala zdárně se rozvíjející řeholní společnost jeho misijní rozkaz: „Jděte a učte všechny“ (Mat 28, 19). Společnost Božského Spasitele se snaží všemi prostředky, které jim vnuká láska ke Kristu rozeznat znamení doby, vyložit si je ve světle evangelia a s apoštolským elánem přijít s účinnou pomocí. Proto jednotlivec i celek musí se udržovat lidsky i apoštolsky pružným, aby mohli vyřešit i nečekané nové problémy.
Více informací si přečtěte na stránkách salvatoriani.eu.